<<< zpět na VANDRUJ.CZ
Bouda Pencovka(vloženo 21.2.2015)Auto jsme zaparkovali na záchytném parkovišti ve Strážném. Na záda beru mojí gemu expedition a vyrážíme na cca 2 km dlouhý výstup na horskou boudu Pencovka (1150 m).Tentokrát beru rodinu. Žádná rolba, žádný skůtr, všechno vybavení včetně vysavače na vysávání nudlí pro našeho Štěpána beru na zádech. Bohužel jsme zapomněli gumicuk takže jsem nemohl k batohu přivázat dětskou postýlku (musela tedy zůstat v autě) Po náročném výstupu jsme dorazili na místo. Zmrzlého Štěpána spícího v nosičce jsme postavili ke kamnům aby tochu rozmrznul. Verča se šla seznámit s místní smečkou dětí. Pencovka je rodinné ubytovací zařízení pro 45 lidí s palandami, společným záchody a sprchou, ale na takovéhle wellness serepetičky nikdo není zvědaví. Měli tam krabici od banánů, v ní jsme mohli ubytovat Štěpána, takže dětská postýlka nebyla třeba.U chaty je výborný lyžařský vlek (kotvičky co musíte zaháknout), krásná nostalgická vzpomínka zanechaná průkopníky sjezdového lyžování v bývalém Československu.Tato horská bouda je ideální jako výchozí bod pro přechody Krkonoš - na dohled je Výrovka, Luční Bouda a Sněžka. My jsme zvolili Penclovku pro svou ideální polohu pro seznámení našeho osmiměsíčního Štěpána se zimním prostředím hor (nechtěli jsme ho zatím nechávat v lednu na hřebenech Krkonoš spát ve stanu). První den jsme vyrazili s dětmi na ovocné knedlíky do chaty na rozcestí, potom po zelené na Klínovku, kde jsme odbočili na modrou a skončili na tataráka na Friesových boudách. Z Friesovek je to už kousek zpět na červenou a na Pencovku. Tento okruh činí cca 6 km, což se dvěma prcky nebylo jednoduché. Štěpána jsem měl v nosiče a dcera my lezla po hlavě - musím přiznat, že jsem byl vyčerpaný. Chvíli jsem myslel že je to opice, ale pak jsem si vzpomněl, že večer před tím jsem nic nepil a že tam kde obvykle sedí opice, tak sedí Verča. Ve spojení s hlubokým sněhem, fyzickým a psychickým zatížením, byla složitost výpravy srovnatelná projektem kolonizování Marsu. Večer jsem dostal svalovou horečku a ráno jsem se při sestupu do Strážného s naloženou gemou málem neudržel na nohou (pomoc pásové techniky pro odvoz bagáže jsem však stále striktně odmítal). To mě čekalo ještě lyžování v Herlíkovicích, ale i to jsem přečkal - sice vypětím všech sil, ale vydržel jsem to i s cestou domů a večeří u tchýně.
|
